Vloni u nás nastalo mnoho změn a tou největší bylo stěhování do „nového“ domu. Pro mnoho lidí dosti nepochopitelné, protože jsme opouštěli novostavbu a stěhovali jsme se do sto let staré chalupy, ale pro nás to bylo naprosto přirozené vyústění celého tamního soužití.
Jak děti rostly, tak jsme postupně přicházeli na to, že nám je náš dům malý. Nebylo kam ukládat hračky, nebylo kam ukládat zboží, chybělo místo na moje záliby – a že jich není zrovna málo.. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli jít nebo nejít, ale naštěstí jsme měli takové „skvělé“ sousedy, že nám to rozhodování rapidně ulehčili. Jediné, co mě drželo na místě a proč jsem nechtěla odcházet, byla nová zimní zahrada, ve které se ibiškům tak skvěle dařilo. Nakonec všechno zlé je pro něco dobré a díky tomu vám teď mohu napsat, jak jsme budovali náš nový skleník.
Koupili jsme dům s velkým pozemkem, stranou od potenciálně obtěžujících sousedů a se super místem na skleník. Ano, i to byl jeden z klíčových požadavků při hledání nového domova. Osud tomu chtěl, že téměř ve vedlejší dědině bydlí pán, který vlastní stavební firmu, která nám stavěla základovou desku na náš původní dům, takže volba řemeslníka byla jasná hned. Tentokrát to odsejpalo víceméně podle plánu, i když by to bylo podivný, kdyby to šlo všechno jak po másle. 🙂
1.11.2019 se začalo hrabat ve svahu a počaly přípravy na základ skleníku. Ze svahu se muselo vykousnout pořádné množství materiálu a bohužel čím hlouběji se hrabalo, tím víc se vybagrovávalo balvanů. Díky tomuto podloží nebylo možné vybetonovat klasické betonové pásy, ale musely se založit pásy ze ztraceného bednění. A nepochybně toto mělo i vliv na celkový rozpočet, protože se tímto celá částka navýšila o cca 100tis Kč oproti předpokladu.
Jelikož výška vykousnuté stěny byla téměř 3metry, tak se musela pořádně zpevnit betonem a železem, aby se po čase nevyvalila. Tyto práce trvaly cca 14dní a potom se čekalo na to, až beton pořádně vytvrdne, aby se mohlo dál pokračovat.
1.11.2019 – první bylo potřeba vytvořit jakousi cestičku nahoru pro bagr 
Tady to ještě jakž takž šlo,.. 
..ale tady už to začala být pakárna kvůli kamenům, které byly téměř všude. 
7.11.2019 bylo po intenzivním bagrování připraveno na zakládání betonových pásů. 
Chlapi na to vlítli a protože by se k nám nedostal domíchávač, tak se vše muselo míchat v míchačce. 
Ráda se kochám pohledem z balkónku u budoucího obýváku. V tomto malém skleníčku přebývali ibišci a čekali, až se jim postaví bejvák. 
Základy jsou téměř hotovy. 
Po vytvrdnutí se začnou stavět další řady. 
15.11.2019 byly pásy vyplněné betonem a čekalo se, až beton vytvrdne, aby se mohla dovnitř navozit hlína a obvod nepopraskal. 
A teď už jen pořádně udusat a dostavět vjezd pro bagřík.
Asi si říkáte,kde byly ibišky. V domě ne, protože jsem je neměla kam uložit,ne že by nebylo místo, ale měli jsme (a máme) takové provizorium sami pro sebe a tak ibišky dostaly rajčatový skleník a mega chytrej radiátor. Bohužel ten byl tak chytrej, že se jednou v noci rozhodl, že je moc velká zima a asi bude otevřený okno a on má přece šetřit šťávu a tak se radši vypne.. A já myslela, že ho roztřískám, když jsem ráno přišla do skleníku a radiátor hlásil -2°C a já jen zírala na omrzlé ibišky..takže jsem ještě ten den objednala blbuvzdorný radiátor, který se jen tak nevypne.
Měla jsem trochu obavy, jak všechny ibiky narvu do auta, ale zdá se, že má praxe s cestami do Holandska přinesla ovoce 🙂 
Tady ještě hošani vypadali k světu. 
Měla jsem trochu bobky, jestli se mi tam všechny kytky vejdou. 
Ale nakonec se všichni vešli. 
I když po přesazení podnožáků to trochu zhoustlo. 
2.12.2019 nastoupila na scénu firma České skleníky (od nich je i rajčatový skleník), o které mi řekla Terka – kamarádka zahradnice . Chlapi první etapu svařili obvodovou konstrukci. Po nich nastoupili na dokončení práce i chlapi Piskačovci a položili zámkovku.
Další týden dorazili chlapi na druhou etapu, kdy namontovali boční stěny z polykarbonátu. Na celém skleníku je polykarbonát Arla Multiclear 11W o tloušťce 32mm. Měl by udržet více tepla a tím by neměly být velké tepelné ztráty. Zároveň propustí 53% slunečního záření a rozptyluje světlo, což je u ibišků žádoucí, protože nepotřebují přímé sluneční záření, ale rozptýlené světlo, což je díky komůrkovému polykarbonátu ideální. Zároveň přibyla střecha, jejíž oplášťování provedli následující týden.
18.12.2019 bylo téměř hotovo. Už jen stačilo namontovat střešní okna a mohla jsem stěhovat ibišky.
Bohužel zde nastal zádrhel. Nebyla připravená přípojka na elektriku a elektrikář, který měl dělat rozvody a instalaci klimatizace nějak neměl čas. Pořád jsem ho uháněla, psala mu, telefonovala a pokaždé jen výmluvy, že nestíhá, že toho má moc a že mi to pošle mailem a blablabla.. Nakonec jsem ibišky do skleníku přestěhovala i přesto, že tam nebyla zapojená elektrika a přestěhovali jsme radiátor s prodlužovačkou. Přepažili jsme skleník plachtou, abychom nemuseli vytápět tím malým prdítkem celý skleník, ale nemělo to extra efekt. Nebudu se zmiňovat o pokusu, kdy jsme do prodlužovačky zapíchli rozdvojku a zapojili obě topení o výkonu 2kW. Jak jsem začala cítit tavící se plast, tak jsme pro jistotu mega chytrý topení vypojili a přestěhovali do ložnice.
13.1.2020 nastoupil opět bagr, aby nám rozryl celou zahradu,aby se mohla udělat přípojka na vodu a na elektriku. Není nad to mít na zahradě v zimě bahňák, tak proč se tím bahnem rovnou nebrodit, že..
60m dlouhá přípojka vody a elektriky.. 
..stála skutečně za to… 
Díky vybouchnutýmu elektrikáři jsem oslovila manžela mé spolužačky ze základky (jo, občas je ten svět malej) a nakonec dělal rozvody elektriky on. Bohužel do toho zasáhla komedie s virem a tak se elektrika začala dělat až 15.4.2020. Do té doby jsme ve skleníku jeli přes prodlužovačku a radiátor – už se těším na vyúčtování za elektřinu.
žlaby na vedení kabelů pro osvětlení a zásuvky na světla a vyhřívané skleníčky 
Pořádná pojistková skříň. 
světla svítí
Dalším úkolem bylo vybrat dodavatele klimatizace pro vytápění a zvolit vhodné řešení. Měli jsme tu na konzultaci 3 firmy a každá navrhovala jiné řešení. Nakonec nám byl doporučen pán, který spolupracuje s naším elektrikářem a ten navrhl, že nejlepší by byly dvě samostatné klimatizace naproti sobě. Všechna navrhovaná řešení převyšovala naše představy mnohdy až o desítky tisíc a toto znělo rozumně jak po funkční stránce, tak po stránce finanční, i když to byl ranec i tak.
Klimatizace byly nainstalované koncem dubna a tím se stal skleník téměř kompletním, nicméně k dokonalosti mu chybí ještě přípojka na vodu, kterou musíme teprve dořešit, protože momentálně máme investice okolo rekonstrukce celého podkroví, takže voda zatím musí počkat, nicméně máme 9 sudů na celkem 2600l vody a nestíháme ji zužitkovat, takže suchem ibišky netrpí a do mlhovače liju zatím vodu ručně.
Abych pravdu řekla, tak ibišky po tomto koncentráku vypadaly příšerně a měla jsem vážně obavy, že tato zima dopadne opět tragicky, ale k mému překvapení mi přežila drtivá většina dospělých rostlin. Horší to bylo s loňskými roubovanci. Ti bohužel odešli téměř všichni, ale někteří stateční vydrželi a dokonce i letos hodily květy. Dnes už rostliny vypadají zase k světu, i když k dokonalosti jim ještě kus cesty zbývá, ale věřím tomu, že se dávají pomalu dohromady, i když některé pořád vypadají, že ještě neví, jestli to radši nezabalí.
Podnože asi budu zimovat v rajčatovém skleníku každou zimu, protože letošní roubování bylo velmi úspěšné, což mě dosti překvapilo vzhledem k tomu, že jsem se bála, že to neutáhnou. 🙂
Postupně dáváme do kupy terén okolo skleníku a likvidujeme haldy materiálu, který zbyl po bagrování. Ještě je před námi kus práce, ale už to začíná vypadat k světu a já z toho mám radost a tak se s vámi o nějakou tu práci taky podělím.
Po srovnání terénu jsme už do skleníku nemuseli skákat o tyči. 
Takovej malej vynález na kamínky. 
Potřebovali jsem umístit malý skleník tak, aby do něj šlo dostatek světla, tak jsme museli vystavět opěrnou zídku z kamenů, které jsem dostali z prosejvačky při srovnávání terénu. 
Zídka rostla pomalu a měla jsem ruce vytahané až ke kolenůn. Nakonec jsme tam navozili hlínu v kolečku.. 
I tady jsme bojovali s všudypřítomnými kameny. 
Nakonec jsem kamínky použila na tvorbu uličky, kterou jsem ještě vyvýšila nad původní úroveň terénu.. 
..a nakonec jsme navozili pěknou hlínu bez kamení a ubytovali rajčata a papriky. 
Jednoho dne jsem se vzbudila s potřebou zasadit nově koupené hortenzi a bylo potřeba jim připravit bydlení a tak jsme se pustili do dalšího budování. 
Na schody jsme použili pískovcové kvádry ze zbouraného komína a na skalku využili další kameny z nemalé hromádky šutříků. Zbytek kvádrů z komína použijeme na schody vedoucí ke dveřím a podél skleníku.
No a zde přidávám hrubý rozpočet celé stavby:
- Základy: 246 316 Kč
- Přípojky vody a elektriky: 31 310 Kč
- Skleník: 277 000 Kč
- Elektrika rozvody: 38 000 Kč
- Klimatizace: 56 660 Kč
- Rozvody vody: zatím nerealizováno
Velikost půdorysu: 5x10m
Uvedené ceny jsou bez DPH.
Do budoucna nás čekají ještě další investice a to hlavně do regálů a osvětlení – je potřeba dokoupit další zářivky, celkem by jich mělo být 27ks.
Světla se zatím vypínají a zapínají automaticky v nastaveném časovém intervalu a to 8.00-19.00hod. Výhledově manžel bude nastavovat hodnoty intenzity venkovního světla, kdy by se měla světla sama spínat a vypínat, aby nemusela svítit celý den. V plánu je i ovládání hlasem přes Alexu.
Regály budu muset nechat vyrobit na zakázku, aby nebyl každý jiný a protože se o mnou požadovaných parametrech asi ani nedají běžně sehnat.
Firmu České skleníky mohu vřele doporučit. Pan majitel vyjde vstříc všem požadavkům a termíny platily dle dohody. A co si budeme nalhávat, dělníky musíte nahánět pořád nebo se ničeho nedočkáte.
Co říct na závěr? Před pěti lety bych si ani nepomyslela, že kdy budu mít zimní zahradu nebo dokonce takovýto skleník. Prošla jsem si dlouhou cestou práce na sobě a zkouším učit se, jak si správně přát a ony se ty sny pomalu plní a tak nezbývá než napsat jediné…